Velikonoce

Velikonoce jsou ústředním křesťanským svátkem, který připomíná Ježíšovo ukřižování a zmrtvýchvstání. Ale můžeme je chápat také jako oslavy jara, plodnosti a nového začátku, z čehož jejich prapůvodní podstata také vychází. Mnoho lidových tradic na toto propojení ukazuje a anglický výraz pro Velikonoce – Easter – je zřejmě odvozen od germánské bohyně jménem Ēostre/Ostara. Právě s Ostarou jsou spojovány i další atributy, dnes alespoň v některých zemích, neodmyslitelně spojené s Velikonoci, jako jsou zajíci a velikonoční vajíčka, obojí ve starověku symboly plodnosti. Také jsou Velikonoce úzce spjaty s židovským svátkem Pesach, který připomíná vyjití Izraelitů z Egypta, jelikož pátek, kdy byl Ježíš ukřižován, pravděpodobně předcházel právě začátku svátku Pesach.
Ať dáváte přednost jakékoli podobě oslavy Velikonoc, slaví se snad v každé domácnosti.. Pojďme se tedy na ně pořádně podívat!…

V křesťanské podobě začínají Velikonoce už na Květnou neděli, kdy začíná tzv. Svatý či Pašijový týden (z latinského passio = utrpení). Tuto neděli dorazil Ježíš do Jeruzaléma, kde ho lidé radostně vítali palmovými listy, které byly později u nás, v severnějších oblastech, nahrazeny ratolestmi vrby jívy - kočičkami.

Během týdne následuje tzv. Sazometná či Škaredá středa, kdy Jidáš zradil Ježíše za 30 stříbrných. Tento den se vymetaly komíny (odtud název sazometná) a pekly se tradiční jidáše připomínající lano, na kterém se Jidáš oběsil, a které se, pomazané medem, podávaly na Zelený čtvrtek k snídani. Také by se tento den neměl nikdo mračit a škaredit, mohlo by vám to zůstat, praví lidová pověra!

Na Zelený čtvrtek proběhla Poslední večeře, kdy Kristus posvětil víno a chléb, a omyl apoštolům nohy. Poté došlo k jeho zatčení při modlitbách v Getsemanské zahradě. Tento den utichají v kostelech zvony až do sobotních bohoslužeb. Název Zelený čtvrtek nemá pranic společného se zelenou a pochází pravděpodobně zkomolením německého Greindonnerstag (= lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (= zelený čtvrtek). V minulosti se tento den lidé po vzoru omývání apoštolů myli ranní rosou, která je měla očistit od všeho zlého. K snídani se pak podávaly již zmíněné jidáše. Zbytek dne se pak jí cokoli zeleného. Co to bývá u vás? Kopřivová nádivka (hlavnička), špenát na milion způsobů (třeba jako halušky) se zeleným pivem, nebo zkusíte něco nového a připravíte si třeba hráškový krém či hráškový quiche s mátou? Také byste se tento den rozhodně neměli nijak hádat a hašteřit. Pak se vám prý neshody vyhnou celý rok, a naopak peníze si k vám samy cestu najdou.

Vrcholem Svatého týdne je třídenní triduum, počínající Velkým pátkem, kdy byl Ježíš ukřižován. Celý den se tedy nese v duchu ticha a rozjímání. Dodnes se v mnoha domácnostech drží přísný půst. Vyhněte se pracím na zahradě (aby se nepohnulo se zemí), praní prádla (které by bylo namáčeno v krvi Krista) a konzumaci masa. Naši předci se chodili za rozbřesku koupat do tekoucích potůčků pro zdraví a krásu. Vy můžete tuto krásnou tradici spojit s, dnes tak populárním, otužováním a udělat tak opravdu něco pro svou krásu a zdraví. Tradice se také budete držet, když si na Zelený čtvrtek večer upečete domácí chléb, který po studené koupeli nalámete, rozdělíte mezi členy rodiny a posnídáte. Také se tento den, podle pověry, otevírají hory s poklady. Počíst si o takové pověsti můžete třeba v nadčasové baladě Poklad ze sbírky Kytice od K. J. Erbena.

Bílá sobota, která následuje je dnem, kdy Ježíš ležel v hrobě a sestoupil do podsvětí, kde porazil smrt a ďábla, a otevřel bránu do nebes spravedlivým, kteří tam přišli před ním. V kostelech se tento den koná bohoslužba s opětovným vyzváněním zvonů a svěcením ohně, který symbolizuje obnovu života, tedy světla. Hospodyně celý den zadělávaly na velikonoční beránky a mazance, které se jedli o slavnosti v neděli. Stále však v sobotu platí půst a bohaté pokrmy z masa se připravovaly na noční hostinu po návratu z kostela, kdy také oficiálně končí 40 dnů dlouhá postní doba.

Samotné vzkříšení se slaví v neděli (Velikonoční neděle, Boží hod velikonoční či Slavnost Zmrtvýchvstání Páně), kdy se Kristus zjevil Marii Magdalské (= Máří Magdaléna) a apoštolům. Tento den je největším svátkem celých Velikonoc, a celý se tedy nese ve velmi svátečním a radostném duchu. Na ranních mších si lidé nechávali posvětit v sobotu připravené jídlo, které se pak celý den s chutí konzumovalo. Ke slavnostnímu obědu tento den patří silný masový vývar, jako hlavní chod pak jehněčí pečeně, či kuřátka s nádivkou z jarních bylin. Neodmyslitelně patří k tomuto dni také obřadní pečivo - mazanec a, od 19. století, také beránek, který byl často vystavován v okně. Oboje má silný symbolický význam. Mazanec připomíná svým tvarem chléb, který Kristus posvětil, jakožto dar Boží, a jeho lámání a rozdělování mezi strávníky symbolizuje obětované tělo Kristovo (každý mazanec by na sobě tedy měl mít křížek). Také se říkávalo “Dáte-li kus mazance, dostanete mládence”, takže svobodná děvčata darovávala kus mazance chlapcům, kteří se jim líbili. Beránek představuje původně v židovské tradici Boží stádo, které vede Hospodin. Tato tradice dokazuje, již zmíněné, úzké propojení křesťanských Velikonoc s židovských svátkem Pesach, při kterém se, mimo jiné, tradičně pojídá skopové. V křesťanství je beránek Boží jedním ze symbolů Krista, neboť je on symbolicky beránkem obětovaným pro spásu světa. Opět se o něm říkávalo, že “Na neděli kdo sní kus beránka, vždycky ztracen najde cestu domů”.  Při výrobě beránků se rozhodně fantazii meze nekladou. Vyzkoušejte tedy krom klasického tradičního beránka také třeba ořechového s portským vínem, kakaového s mandlemi, nebo si s dětmi vyrobte kudrnatého kynutého. Na Moravě bylo zvykem ihned po příchodu z kostela, nalačno, rozkrájet svěcené vejce na tolik kousků, kolik bylo členů rodiny a sníst ho, což mělo sloužit k upevnění soudržnosti. Také tento den patří zdobení vajec a pletení pomlázky na den následující. Období od Velikonoční neděle po následující (Bílou) neděli se pak nazývá Velikonoční oktáv a má být obdobím radosti z vítězství Krista nad smrtí. 

Velikonoční pondělí a s ním spojená pomlázka (od slova pomladit, nikoliv pomlátit!) je zcela samostatnou kapitolou. Je to zvyk typický především pro Česko a Slovensko, kde se udržel dodnes. Velmi pravděpodobně jde o zvyk předkřesťanský, ačkoliv první písemné doklady o něm pocházejí až ze 14. století. Pomlázka označuje jak nástroj spletený z mladého vrbového proutí, tak samotný akt i výsledek koledování (kraslice, perníčky, alkohol..), avšak název i konkrétní tradice se výrazně liší region od regionu – setkáme se tak vedle pomlázky s dynovačkou, kyčkou, mrskutem, šlehačkou, šmerkustem, tatarem, karabáčem a mnoha dalšími označeními. Samotná pomlázka probíhá v pondělí od úsvitu do poledne, v minulosti probíhala i v úterý. Někde je, či v minulosti byla, její povaha reciproční – ženy chodily „vyplácet“ muže týden či dva před Velikonoci, případně v úterý po Velikonočním pondělí. Někde je také s pomlázkou spojena i „oblévačka“ – polévání vodou (či rovnou házení do řeky), ať už jako součást pomlázky, či naopak jako způsob „sebeobrany“ žen a dívek. Samotná pomlázka pak má zajistit předání svěžesti, zdraví, mladosti, plodnosti a ohebnosti mladého proutí, významů však měla a má celou řadu, mj. např. jako rituál námluv, a je pravděpodobné, že se vyvinula z oslav, jejichž charakter byl výrazně sexuální, avšak křesťanské tradici se podařilo je (alespoň trochu) zmírnit. Kraslice, které koledníci dostávají za “pomlazení”, se barvily přírodninami (bylinami, zeleninou a kořením) a symbolizují plodnost (opět se vracíme k rituálu námluv). Důležitou roli hrají kraslice rudé barvy, které dávaly dívky chlapcům, do nichž byly zamilovány. Rudá symbolizuje barvu krve (Kristovy) a srdce. Tradice, co tento den k jídlu, nic nevelí, snad jen pořádně pohostit koledníky. Často se tedy dělává mazanec, kopřivová nádivka, sekaná, nebo domácí paštika. Koledníky můžete letos překvapit nejen vajíčky, ale třeba sladkými “ovečkami”, které potěší nejednoho hladovce.

A co potom s tou spoustou vajíček doma? Věříme, že nápadité vaječné pomazánky a tlačenky, jež jsou už pro nás na Velikonoce samozřejmostí, vás jich hravě zbaví. Tak dobrou chuť a krásné Velikonoce!

sdílejte na: