Pálení čarodějnic

„Čarodky“, Valpuržina noc, Filipojakubská noc, Beltain... 1. máji - lásky času, předchází noc plná magie, ke které se pojí řada obyčejů a legend. Zároveň se stává v posledních desetiletích, s rozvojem feministických hnutí, kontroverzním tématem. Tak se na ně pojďme podívat a společně vymyslet, co s nimi…

Noc ze 30. dubna na 1. května je někdy nazývána Filipojakubská. Až do roku 1955 se totiž v římsko-katolické církvi slavil 1. května svátek sv. apoštolů Filipa a Jakuba Menšího. Papež Pius XII. ale jejich svátek posunul, aby na den 1. května připadal svátek Josefa Dělníka (a lépe tak seděl se svátkem pracujících). Rozšířenějším označením je tedy Valpuržina noc (především v Německu a severní Evropě), která nese své jméno po anglické světici a misionářce z 8. století Valpurze (či Valburze). Ta ve Franské říši mezi tamní, dosud pohanské, Germány šířila křesťanství a 1. května 870 byla prohlášena za svatou. Zároveň však existují zprávy o lokální germánské bohyni úrody stejného jména, a nabízí se tak předpoklad, že si církev opět upravila pro ni nepohodlné, pohany uctívané, staré božstvo. Podle folklórní studie E. L. Rochholze Drei Gaugöttinnen (Tři místní bohyně) z roku 1870 byla bohyně Walpurga popisována jako bílá paní s vlajícími vlasy, korunou a ohnivými střevíci nesoucí vřeteno a třírohé zrcadlo, které předpovídá budoucnost, což by mohlo naznačovat spojitost se severskými Nornami („sudičkami“), které, podobného zjevu, pletou pavučinu osudu. Po devět nocí před prvním májem je Walpurga pronásledována Divokým honem (skupinou démonických jezdců/lovců) symbolizujícím zimu. Pokud se jí podaří lovcům uniknout až do 1. máje, léto může v plné síle přijít. Úsilí Divokého honu je proto největší právě o Valpuržině noci, pročež může být, nám dobře známý, zvyk zapalování velkých ohňů spojen právě se snahou zahnat Divoký hon, ochránit tak Walpurgu a umožnit příchod léta. Oheň a světlo patří k nejstarším přírodním symbolům. Víra v jeho sílu a ochranné schopnosti vychází z jeho nezbytnosti pro život člověka - dává k přežití nutné teplo, světlo a radost. Zároveň je pradávným symbolem očisty, kdy jeho plameny vše zlé spálí. Hraje tak důležitou roli v obřadech a zvycích odjakživa. Dodnes přetrval ve své největší síle právě jako symbol tohoto svátku.

Pozdější interpretace, pocházející z Německa, pak hovoří o této noci, jako o „noci čarodějnic“, kdy se mají údajně slétávat na kopcích, kde vykonávají nečisté praktiky a rituály. Právě v tuto noc mají totiž prý největší sílu. Celá tato zkazka může být právě křesťanskou odpovědí na dříve prováděné pohanské praktiky Beltainu, a zapalování ohňů má čarodějnice (= pohanské síly/zvyky) odhánět a připomínat rozsáhlé, mnoho set let trvající čarodějnické procesy. 

Historicky asociovaný příchod léta spojený s tímto obdobím byl důležitý také pro Kelty a slavit Beltain místo „Čarodějnic“ je dnes u nás čím dál populárnější. Beltain bývá mnohdy překládán jako „Belův oheň“ a je spojován s bohem Belenem, případně i jeho družkou Belisamou. Ovšem mylně – Belenus byl uctíván především v království Noricum (zhruba dnešní Rakousko) a některých částech Itálie a Francie. Na britských ostrovech, odkud název Beltain známe, byl Belenus pravděpodobně zcela neznámý. Předpona „bel-“ tedy znamená „jasný“ či „šťastný“, jde tudíž pravděpodobně o „jasný oheň“ či „šťastný oheň“. O jarních oslavách, kde ústřední úlohu hrál oheň (vatry) víme jak z britských ostrovů, tak z kontinentální Evropy. Nejstarší dochovaný zdroj – irský glosář Sanas Cormaic (cca 900 n. l.) – hovoří o rituálech prováděných na britských ostrovech, při kterých druidové vodili dobytek mezi dvěma ohni, což jej mělo chránit před nemocemi. Další zdroj pochází až z Irska 18. století, odkud víme o „pastevcích z každé vesnice provádějících zemědělskou oběť o každém Bel-teinu“ – tento rituál zahrnoval házení hrud ovesné kaše přes rameno do ohně jakožto oběť bytostem, údajným ochráncům hejn a stád, nebo naopak těm, které jim domněle ubližovaly. Beltainový zvyk, popsaný v Sanas Cormaic, na britských ostrovech přežil až do 19. století, odkud máme dochováno několik záznamů lidových zvyků zahrnujících dva ohně a provádění dobytka mezi nimi, případně skákání krav přes hořící slámu, což mělo chránit jejich mléko. Vyvádění dobytka na pastvy a následné provádění očistných rituálů má co dělat právě s, dříve uznávaným, počátkem léta. Opačný rituál - zavádění dobytka zpět do chlévů se prováděl na Samhain (Dušičky/Halloween), což tento svátek činí protilehlým k Beltainu. Rovněž máme dochovány z 19. století zprávy o lidech skákajících přes ohně, stejně jako u zvířat pro požehnání a ochranu.

Už v polovině 19. století byly ale jakékoli zvyky z dřívějška zakazovány oficiálními orgány, jako pověrečné praktiky. Za druhé světové války tyto oslavy nemohly probíhat zase z důvodu zákazu pálení venkovních ohňů. Problematický byl i komunistický režim, během kterého existovala snaha filopojakubské ohně přejmenovat na „vatry míru“. Na mnoha místech tak dávná tradice nakonec zanikla.

Jak už bylo zmíněno, ačkoliv astronomicky ani kalendářně léto 1. máje nezačíná, bylo toto období s příchodem léta dříve asociováno. To vysvětluje všechny rituály úrody a ošetřování dobytka, který musel být připraven na nadcházející letní sezónu. Vedle Beltainu a Valpuržiny noci známe z historie třeba také římské Florálie, oslavy bohyně květin a úrody - Flóry, nebo Parilii, slavnost ovčáků. 

Také je nutné podotknout, že pevné stanovení data na noc ze 30. dubna na 1. května je možné až s přijetím gregoriánského kalendáře. Mluvíme-li tedy o oslavách u Keltů/Galů či Germánů, kteří se orientovali podle vlastních lunárních či lunisolárních kalendářů, či později kalendáře juliánského, bavíme se vždy o období, které dnešnímu datu odpovídá pouze přibližně.

Dnes je zvykem tuto noc slavit především zapalováním velkých ohňů (množství zapálených vater po celém světě je například viditelné na známých satelitních snímcích amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru, pořízených z výšky 850 kilometrů). Tradice zůstala, smysl se ale pozměnil. Původní sociální, ochranný a náboženský význam byl nahrazen funkcí zábavnou a společenskou. Jde velmi často o komerční akce, kde je oheň upozaďován a hlavní program probíhá stranou od něj. 

Jak už ale bylo zmíněno, čím dál více se opět dostávají do popředí oslavy Beltainu, a od tradice pálení čarodějnic se pomalu upouští. Jde o, mezi lidmi rozšířené, zastání a jakási památka nevinných obětí, především žen, neprávem odsouzených a zavražděných při čarodějnických procesech. Podporovat tyto zlé praktiky v současnosti vlastně moc smyslu nedává a, stejně jako u ostatních tradic, bezmyšlenkovitě následovat své předky jenom proto, že je na něco člověk “zvyklý” je hloupost úplná. 

Mnohem příjemnějším způsobem, jak uchopit tuto tradici může být prosté potkání se se svými sousedy, udržování obecních vztahů, zahájení grilovací sezóny a užití si pochoutek s vůní ohně, který v těchto, přece jen ještě chladných, měsících může být opravdu příjemným společníkem pro zahřátí. Na těle i u srdce. A tím vlastně navazujeme na původní tradici ohně, jako symbolu této noci. Původní Beltain, jako svátek plodnosti, je samozřejmě, stejně, jako jiné pohanské svátky, naprosto v pořádku upravovat ku obrazu svému (tedy například nenavazovat na obřady s dobytkem ap.), ale chápat rozpuk jara, přicházejícího máje - měsíce květu, jako dobrý důvod k oslavě plodnosti, a tedy například intimního propojení páru může být nakonec i v dnešní době velmi příjemné. Ať už pro vás tyto “oslavy” můžou znamenat cokoli. Zapálená svíčka, jako svědek, zpříjemňující prostředí, může pak zastat symbol ohně i u vás doma.

A pokud se přece jenom nechcete vzdát, třeba pro vás dětstvím vonícího, pálení čarodějnic, zkuste upustit od jeho zažité, výše popisované, formy a pojmout to trochu jinak - vyrobte si svou “čarodějnici” k upálení, která bude symbolickým ztělesněním něčeho špatného, čeho se chcete zbavit v očistných plamenech. Napište si na papír, nebo stuhy vše, co se vám na vás samotných nelíbí, a s čím nejste spokojeni. Za co se třeba stydíte, co vás trápí a co chcete, aby raději nebylo. Přiložte, nebo přivažte psaní k vámi vyrobené “čarodějnici” a tohoto démona spalte. Vytvořit si tak můžete moc pěknou novou, třeba rodinnou, tradici, při které děti uvidí, že i dospělí, a především rodiče mají své chyby a pochyby. A pokud jde o čarování, můžete si společně s dětmi nebo přáteli uvařit kosmetické “lektvary” dobré pro vaše tělo, sirupy z jarní bylinné úrody či vyčarovat v kuchyni něco nového, co jste zatím neochutnali.

Nejdůležitější přece jenom je si tento den, a všechny další, užít! A tedy, ať už se ho rozhodnete slavit jakkoli, prožijte ho naplno, a užijte si nadcházející léto.

Téra Bartušková

sdílejte na: