Masopust

Když se řekne masopust, lidem se vybaví hlavně pestrobarevné masky, masopustní průvod nebo třeba karneval a spousta alkoholu. Jen málo lidí však tuší, co masopust ve skutečnosti vlastně je, a s jakými tradicemi, zvyky a pokrmy se masopust, jako svátek jídla, pojí. Pojďme se tedy na tento svátek podívat pořádně…

Slovo masopust, jak je zřejmé, pochází ze slovního spojení “opustit maso”. Pravděpodobně se jedná o doslovný překlad románského výrazu, což dokazuje třeba italský název carnevale, který vznikl ze slov carne neboli maso a levare neboli odložit. Do češtiny se pak tento výraz dostal hned ve dvou podobách, a to jako masopust, a také jako převzaté slovo karneval.

Za masopust, též často zvaný ostatky, vostatky, končiny, fašank, šibřinky, voračky, voráčí nebo obecně karneval se označuje období mezi Třemi krály (tedy 6. ledna) a Popeleční středou, která své pevné datum nemá a každý rok se odpočítává od termínu Velikonoc. Pak začíná šestinedělní předvelikonoční půst, po kterém následují oslavy Velikonoc. Samotnému Popelci (Popeleční středě) předchází ale několikadenní nevázané veselí, hodování a pití. 

Svůj historický původ má masopustní veselí dávno ve starověku. Jde o svátky vítání příchodu nového roku, jara a s ním spojené plodnosti. Ve starověku se totiž začátek nového roku řídil dle vegetačního cyklu přírody a shodoval se s březnovým příchodem jara, počínajícím pučením, a tedy plodností. Jedním z opěvovaných bohů oslav té doby (tedy v římské říši) byl patron vinné révy a hodování jménem Bakchus, podle nějž jsou zmiňované oslavy dnes mezi lidmi známé jako římské bakchanálie. 

Podobně jako bakchanálie však probíhaly i saturnálie oslavující boha zemědělství a sklizně Saturna, nebo luperkálie, což byly svátky spojené s pastevectvím, plodností a rituální očistou. Bujaré veselí spojené s příchodem nového vegetačního roku se mimo jiné zapsalo také do civilního řádu, a to jako oslavy předjaří, které se později proměnily v masopustní zábavu. 

Průvod masek a další masopustní zvyky, jak je známe dnes, mají svůj původ v dávných předkřesťanských slovanských obřadech a oslavách konce zimy. Není tedy náhodou, že se dnes již tradiční zvyky tolik podobají ruskému svátku maslenici. 

Na tyto lidové oslavy později navázala také církev, která, podobně jako u většiny pohanských svátků, nabyla přesvědčení, že pokud masopust nedokáže potlačit, raději by měla tuto tradici převzít a přizpůsobit si ji dle svého. Přesto, že věrozvěsti Cyril a Metoděj, jež přišli obrátit původní pohanské obyvatelstvo Velké Moravy na křesťanskou víru, přišli už v 9. století, ještě ve století 13., ze kterého pochází první písemné záznamy o masopustním veselí v Čechách a na Moravě, se hovoří právě o tomto sporu církve s původními pohanskými tradicemi. Můžeme se o nich dočíst, že se jednalo o lidovou zábavu, kterou se různí mravokárci pokoušeli aktivně potlačit. Nikdy se jim však nepodařilo oblíbenou tradici narušit, jelikož se jednalo o svátek, kterého se účastnili všichni lidé, od těch nejchudších, až po tehdejší panovníky.

Ačkoliv masopustní období prakticky začínalo již po svátku Tří králů, dnes se bavíme o oslavách masopustu v posledních třech dnech, tedy od masopustní neděle do masopustního úterý, nebo o dnech těsně před nimi.

Masopustní oslavy někdy začínají už Tučným čtvrtkem, který slouží či sloužil spíše jako přípravný den na hlavní veselí. Konaly se domácí zabijačky, všude se vařilo knedlo vepřo zelo, smažilo se sladké pečivo, a tradice pravila tento den jíst a pít co nejvíce, tučně(!), aby lid nabral dostatek sil na celý následující rok. To ale ovšem platilo o celém období masopustu (tedy o období trvající od Tří králů až po vrcholové maškaření v masopustní úterý). Na stolech se tak zcela běžně objevovala, kromě vypaseného pašíka, například i sezónní zvěřina a jehněčí.

Začátek hlavních oslav se konal na masopustní neděli, která se vždy nesla ve znamení zábavy, tancovaček, hodování a všeobecného veselí. Někdy se jí proto přezdívalo také neděle taneční, přičemž oblíbené byly především jalové hody, které pořádaly ženy. Ty si zaplatily muzikanty i hospodu, aby si zde mohly uspořádat zábavu samy pro sebe.

Tancovačkám nebyl konec samozřejmě ani v pondělí, kdy se ale na rozdíl od předchozího dne konávaly spíše mužovské bály, které byly určené pouze pro ženaté a vdané, takže na ně svobodná chasa nemívala přístup. Na těchto bálech se při tanci hojně vyskakovalo, jelikož dle tradice výška výskoku selky určovala výšku vzrůstu obilí, lnu nebo konopí v následujícím roce.

Vrcholem masopustních oslav, hodování a všeobecného veselí bylo každoročně masopustní úterý, kdy se na cestu vesnicí nebo městem vydal tradiční, velmi rozpustilý průvod maškar. Lidé v nejrůznějších maskách obcházeli, a dodnes na mnoha místech obcházejí, stavení, přičemž nesmí vynechat žádný dům. K zastavení vždy patřil tanec, muzika, předvádění masek a samozřejmě pohoštění, jak k jídlu, tak k pití, díky čemuž se rozpustilost průvodu ještě zvyšovala. 

Druhy podávaných jídel maškarám se odvíjely čistě z logických souvislostí - jídla musela být samozřejmě malá, “akorát do ruky”, z vhodných sezonních surovin a v nejlepším případě nápomocná k jednoduššímu odbourávání alkoholu. Jak už bylo řečeno, masitá jídla všeho druhu byla v tomto ročním období na talíři běžná. K tomu začátkem roku nastával čas lisování olejů, který bylo, vzhledem k jejich surové nečištěné podobě (snadno pak podléhaly zkáze žluknutím), nutné spotřebovat, co nejdříve. Není tedy k podivu, že se maškarám podávala k zakousnutí jídla masitá, smažená a plná tuku, jako třeba na plátky krájená sekaná pečeně s kyselými okurkami či vejcem, chleby s paštikou, škvarkové pagáče, nebo malé karbanátky. Ze sladkého pak především koblihy a vdolky, ale podle regionů také například šišky, boží milosti či listy. To vše samozřejmě bylo řádně zapíjeno domácími pálenkami. 

Většina jídel připravovaných průvodu v minulosti se udržela, víceméně beze změn receptů, do dnešních dnů. Repertoár pochutin se naopak místy rozšířil o recepty zahraniční, získané jejich snažší dostupností. Můžeme tedy ochutnat například masové kuličky, plněné pirožky, jednohubky s pomazánkami, pizzetky a sladkosti všeho druhu

V některých oblastech našeho státu přetrvalo slavení masopustu, a hlavně masopustní ostatková pochůzka (maškara) věky, dokonce v téměř nezměněné podobě. Zajet se podívat na fašankový průvod, a třeba i v převleku se ho zúčastnit, můžete například do jižních Čech, na Chodsko, Vysočinu, Hlinsko, Valašsko a na jižní Moravu. Velmi zajímavým úkazem přetrvání původní české tradice je minoritní oblast českých vesnic v severním Chorvatsku, kde svoje “češství” obyvatelé udržují již více než 200 let. Hlavním centrem české komunity se stala obec Končenice, kam se, krom jiného, můžete zajet podívat právě na maškaru ve své, co možná nejpůvodnější podobě. Určitě to stojí za to!

Téra Bartušková

sdílejte na: